1. prosince 2023
Předvánoční zamyšlení
Často dostávám otázku, co je pro mě v mé službě nejtěžší. Většina lidí, je překvapena, když odpovím, papírování. Kdo někdy vykazoval nějakou službu, tak jistě chápe😊
Péče o umírajícího člověka je opravdu extrémně náročná a smekám před všemi našimi pečujícími, kteří bez jakékoliv přípravy, škol a kurzů dělají pro své blízké možné a často i nemožné. Jenomže být v blízkosti někoho, kdo umírá je v dnešním rozděleném světě úplnou oázou. V závěru života vás totiž vůbec nezajímá hašteření politických stran, nebo který herec si našel novou partnerku, … vše co se běžně řeší při sklenici piva. Odpadá vše, co není nezbytné. Stejně tak i rodina se najednou zastaví. Každá schůzka jako by ztratila svoji důležitost. Každá práce najednou počká a světe div se, ona opravdu počká. Možná to zní jako klišé, ale jediné, co zůstává je láska. Už není čas, že si to povíme někdy. Padají masky, malicherné spory jsou najednou ještě malichernějšími. Zcela bez ostychu padají slovíčka „promiň, děkuji, odpouštím Ti, mám Tě rád, …“
Nastává nám oblíbený předvánoční čas. Čas stresu, lítání po obchoďácích, gruntování, … anebo že by ne? Nečekejme, až budeme stát tváří v tvář smrti. Buďme tady a teď. Pro naše blízké, pro sebe. Vždyť Ježíšek se narodil do chléva. Do milující náruče své maminky.
Přeji nám všem, abychom na konci svátků neřekli: „uf, konečně to máme zase na rok za sebou“, ale abychom si řekli, stejně jako to často slýchávám i přes nepříznivé okolnosti v rodinách našich pacientů: „Tohle byl možná nejkrásnější čas, který jsme za dlouhou dobu prožili…“
Lucie Stránská, zdravotní sestra Domácího hospice 14 pomocníků
