Často slýchávám: „Sestři, víte, co je nejhorší? Všichni se ke mně otočili zády. Nikomu nestojím ani za blbou smsku.

A co když je to všechno trošku jinak. Co když na svého kamaráda nebo kamarádku myslíte dnem i nocí. Stokrát jste do ruky vzali telefon a už už vytáčeli číslo. Těch neodeslaných smsek, které jste rozepsali a nevěděli, co do nich napsat. Co říct člověku, který je vážně nemocný? Všechna slova jako by se stávala v tuto chvíli nepatřičná. Pojďme si udělat malý taháček, abychom své blízké nenechali ve štychu jenom proto, že nevíme, jak na to.

• Komunikace není jenom o slovech, ale také o „daru přítomnosti“, což jednoduše znamená s někým být a věnovat mu svou pozornost bez jakýchkoliv očekávání nebo potřeby konverzovat pomocí slov. Takové naslouchání nebo jen stisk ruky je někdy více, než tisíc slov.
• Každý jsme jiný a každý potřebujeme něco jiného. Někdo velmi ocení návštěvy svých kamarádů a někdo nechce, abychom ho viděli v jeho slabosti nebo na návštěvu nemá sílu. Respektujme to. I při domluvené návštěvě si ověřte, že se na ni nemocný cítí a nebojte se ji ukončit ve chvíli, že vidíte, že je pro něj příliš vyčerpávající. A jak už jsme zmínili na začátku, i smska s prostým myslím na Tebe, může být velkým povzbuzením.
• Nemoc nejspíše vašeho známého změnila. Bude možná hubený, oteklý, zkroucený, bez vlasů…připravte se na to dopředu a vyvarujte se zbytečných komentářů na toto téma nebo dokonce výrazu zděšení (Ty seš tak hubený. Jíš ty vůbec něco?Nebo vypadáš dobře, když vidím, že to tak není). Za tou křehkou skořápkou je pořád ten, koho znáte.
• Nevyhýbejte se humorným tématům. Rozhodně není nutné celý rozhovor udržet soucitný výraz a vzdychání. Naopak. Vaší úlohou může být právě rozptýlení. Naslouchejte tomu, co nemocný chce. Vychutnávejte si společné vzpomínky.
• Nedovolte, aby nemoc bránila úsměvům a smíchu.

• Užívejte si společných chvil poslechem hudby, sledováním sportu, filmů apod. Je mnoho, co nemocný nemůže, a ještě více toho, co může. Buďte vynalézaví a pomozte mu se podle jeho potřeb zapojit do běžného života.
• Hovořte spolu o svých pocitech, obavách a starostech. Nemocný ví, že i pro vás je celá situace těžká.

• Buďte připraveni na to, že nemocný může vyjadřovat hněv, který bude namířen proti vám. Je to útok proti nemoci a všemu tomu, co se kolem něho děje. Potřebuje vyplavit všechno to zoufalství a vy jste prostě zrovna po ruce. Nezlobte se na něj, a hlavně mu to nevyčítejte. Pokud k tomu bude docházet často a nebudete si s tím vědět rady, požádejte o pomoc odborníka.
• Promyslete, jak jste spolu komunikovali, než onemocněl. Co vám pomáhalo se s ním dorozumět.
• Věnujte pozornost tomu, co se říká – nejen slovům, ale i tónu hlasu a řeči těla.
• Zkoušejte různé způsoby zahajování hovoru. Můžete třeba začít pozorováním: „Dnes vypadáš uvolněněji/nervózně“. Nebo se můžete přímo zeptat, zda by si nemocný chtěl o něčem promluvit.
• Buďte pozorní a nedovolte, aby se vaše mysl ubírala k vašim vlastním myšlenkám a pocitům. Správné naslouchání vyžaduje vždy soustředěnost.
• Respektujte přání nemocného, o čem chce hovořit, a nechtějte směr rozhovoru určovat sami
• Povzbuzujte, ale nenuťte.
• Tolerujte, co druhý říká, ať se to, jakkoliv liší od vašich názorů.
• Sdělujte, co je pro vás důležité, formulacemi v první osobě jednotného čísla: „Já ti chci pomoci a potřebuji, abys mi řekl jak.“
• Buďte upřímní, ale nezraňujte tím, že řeknete vše, co vás k dané situaci napadá.
• Povzbuzujte nemocného, ale nenuťte jej, aby se s vámi podělil o své myšlenky a pocity.
• Nebojte se říct, že na nějakou otázku neumíte odpovědět.

Čeho se vyvarovat:

• Neslibujte, co nemůžete splnit, a nedávejte ujištění o něčem, čemu sami nevěříte (Např. říci umírajícímu: Neboj, to bude zase dobrý. Počkej, dáš se do pořádku a vyrazíme spolu na Kozákov.)
• Nesuďte druhého za to, co říká, dělá nebo cítí. Každý má na své pocity a názory právo, a je třeba to respektovat.
• Nevyhýbejte se nepříjemným tématům tím, že odvedete řeč jinam. To, že o něčem nechcete mluvit, v klidu sdělte a nabídněte, že dané téma může váš blízký probrat s někým vhodnějším.

Hlavně se nebojme. Špatný pokus je lepší než žádný. Úsměv, obětí, stisk ruky nebo jen sdělení „myslím na Tebe“ je někdy opravdu velká věc.

Hodně povzbudivých rozhovorů přeje

Tým Domácího hospice 14 pomocníků