Milí čtenáři, jak jsme slíbili, přicházíme s odpovědí na úplně nejčastější otázku, kterou nám pokládáte – Co je to domácí hospic a co vlastně nabízíme? Snad Vám pomůže k lepší představě o naší službě.

Začneme ideální situací. Zazvonil telefon. Na jeho konci se ozvala skvělá sociální pracovnice z nejmenované nemocnice a sdělila nám, že by pro nás měla pacientku. Krátce nás obeznámila se situací a zjistila, zda bychom pacientku mohli přijmout. Stejně tak nabídla naši službu rodině a nechala na ní, ať se rozhodne, zda naši nabídku využijí. Rodina se nám ozvala, vysvětlili jsme si, co jim můžeme nabídnout, půjčili jsme jim pomůcky, které jim usnadnili péči a splněný sen naší nové pacientky, strávit poslední dny doma s rodinou, se mohl začít plnit.

Když přijela nemocná domů, vyslechli jsme si všechny přání i obtíže nemocné, lékařka nastavila léčbu a my ještě promluvili s rodinou, vysvětlili jim, na co mají nárok od ošetřovného přes příspěvek na péči a hlavně je upozornili na to, co se může stát, a ujistili se, že vědí, že nám mohou kdykoliv zavolat. Dál jsme do rodiny docházeli, jak bylo třeba. Jak se blížil odchod této statečné ženy, zvyšovala se i intenzita našich návštěv. Rodina prožila tento čas spolu a velmi intenzivně a rozhodně to nebyl jen čas nářků, ale také bujarého smíchu a vzpomínání. Když rodina zavolala, že pacientka umírá, přijeli jsme a zůstali s rodinou až do doby, kdy řekli: “Děkujeme, teď už víme, že to zvládneme.” I tak jsme s rodinou dále v kontaktu, protože víme, že bolest jen tak nezmizí.

Méně ideální případ nastal ve chvíli, kdy nám do telefonu brečela dcera jiného pacienta, že tatínek umírá a oni vůbec nevědí, co mají dělat. Nemocný neměl žádné léky a rodina byla nucena při každých potížích volat záchrannou službu, která je na nás nakonec odkázala. Pána jsme přijali do péče, lékařka nastavila léčbu, rodina i nemocný se uklidnili a konečně si mohli ty poslední dny v klidu prožít. Věděli, že mohou kdykoliv zavolat a my přijedeme a poradíme. Pán zemřel velmi poklidně v náručí svých blízkých. Takových příběhů bychom mohli vyprávět mnoho, protože každý náš pacient si s sebou nese svůj originální příběh a učí nás něčemu novému. Každý příběh, který sice končí smrtí, ale pokojnou pro nemocného i jeho nejbližší je však příběhem krásným a dává nám sílu do další služby.

Máte i vy otázky? Nebojte se zeptat. Bohužel zatím to nejde osobně, tak volíme tuto formu článků v novinách. Ptát se můžete na emailu (hospic@hospic-semily.cz) nebo sms (774 617 803) a v některém z příštích čísel Semilských a Lomnických novin a na tomto webu se dočtete odpovědi. 

Článek vyšel v dubnových Semilských a Lomnických novinách.